Proč pomáhat
Německá vědecká studie uvádí, že za poslední čtvrtstoletí
ubyly tři čtvrtiny létajícího hmyzu.
Málo včel, úbytek hmyzu, čím dál méně ptáků. Hmyzí armageddon, jaký předestřely poslední vědecké studie ze zahraničí, předvídající zánik veškerého hmyzu a tím i života na Zemi, se týká i české krajiny.
Přeměna naší krajiny je pro hmyzí opylovače zásadním problémem. Zmizely květnaté louky a pastviny, tůně, mokřady, remízky a další přirozená místa, kde hmyz dokázal přirozeně žít a rozmnožovat se. Místo toho vznikly obrovské lány polí bez plevelů, louky sečené ve stejném časovém období, parky a zahrady se sterilními anglickými trávníky a nedostatek přírodních biotopů. To vše vede k postupnému zániku mnoha druhů hmyzu, který potřebuje dostupné zdroje pylu a nektaru po celý svůj život.
Hmyz je v centru každého potravního řetězce, opyluje velkou většinu druhů rostlin, udržuje zdravou půdu, podílí se na rozkladu biologického materiálu, recykluje živiny, kontroluje škůdce a mnoho dalšího. Bez hmyzu nebude dostatek potravy pro ryby, ptáky, plazy, obojživelníky, savce včetně lidí.
Co se stalo s českou krajinou?
Od 19. století datujeme začátek zintenzivnění zemědělské produkce. Začal se používat střídavý systém hospodaření, díky tomu přestala část půdy během roku ležet ladem a obnova půdy byla realizována pomocí hnojení a střídání osevních postupů. Tím, že byla neustále využívána prakticky veškerá zemědělská půda, se zvýšil podíl orné půdy o 50 %. Další rozorávání přibylo většinou na úkor jiné zemědělské půdy, tedy luk a pastvin.
Ještě v 19. století obsahovaly jednotlivé katastry téměř všechny kategorie využití půdy, v každém z nich bylo možné nalézt ornou půdu, louky, pastviny, lesy, vodní plochy, sady, což znamenalo nejen soběstačnost obyvatelstva, ale také cennou biodiverzitu krajiny.
Zásadní změny přicházejí až ve druhé polovině 20. století. V 50. letech dochází v Československu k politickým a ekonomickým změnám a k přechodu od soukromého zemědělství k socialistické velkovýrobě. Tuto změnu charakterizuje změna zemědělství z krajinotvorného činitele v destruktivního. Nejprve proběhla kolektivizace, kdy došlo ke slučování dosud rozdělených zemědělských pozemků. Cílem bylo vytvořit unifikovanou plochu s co největší rozlohou a tím i větším ziskem z půdy. Tento cíl byl naplněn rozoráváním mezí a starých polních cest, kácením remízků a alejí a vytvořením rozsáhlých pravidelných bloků polí.
Celkem bylo rozoráno 450 000 ha luk, 240 000 ha mezí, 50 000 ha remízků, více jak dvě třetiny polních cest a zlikvidováno kolem 45 000 km liniové zeleně. Průměrná velikost pozemku se zvýšila téměř stokrát, z 23 arů v roce 1948 až po 20 hektarů v roce 1990.
Mez i remíz je neobdělávaná část krajiny, která poskytuje přirozený úkryt drobným živočichům i zvěři v otevřeném prostranství. Remízky jsou v podstatě meze u polí (někdejší hranice mezi poli), které jsou porostlé různými malými stromky, keři a jinou vegetací.
Bohužel ani dnes se zemědělství nevrátilo do původního způsobu hospodaření a majitelé půdy svá pole pronajímají a hospodaří se na nich více méně stále stejným způsobem.
„Dříve měla jedna vesnice několik sedláků a dnes má jeden zemědělský velkopodnik několik vesnic.“
Přeměna naší krajiny je značně nepříznivá pro volně žijící živočichy, a zvláště hmyzí opylovače. Zmizely květnaté louky a pastviny, tůně, mokřady, remízky a další přirozená místa, kde hmyz dokázal přirozeně žít a rozmnožovat se. Místo toho vznikly obrovské lány polí bez plevelů, zbylé louky jsou sečené ve stejném časovém období. Parky a městská zeleň se sterilními anglickými trávníky a nedostatek přírodních biotopů. To vše vede k postupnému zániku mnoha druhů hmyzu, který potřebuje dostupné zdroje pylu a nektaru po celý svůj život.
V posledních letech je stále oblíbeným trendem vysekávání veřejných ploch měst a obcí. Vzrostlá luční vegetace se stala ve městech téměř nemyslitelnou. Se snížením porostu anglického trávníku však dochází i ke snížení druhové diverzity živočichů. Na zastřihnutém trávníku toho zkrátka mnoho žít nemůže, naopak na rozkvetlé louce mohou najít cennou potravu včely, brouci, ptáci i drobní bezobratlí. Louka živočichům poskytne přirozené útočiště a prostředí, ve kterém prosperuje nejen opylovací hmyz, ale i brouci i drobní živočichové, kteří zase poslouží jako součást potravního řetězce, jehož součástí je i člověk. Se zvýšením porostu dojde i k poměrně strmému nárůstu počtu druhů rostlin, které se na takovém stanovišti vyskytnou.
